Nadešel den D. Naše auto je konečně připravené a alespoň základ je hotový na to, abychom poprvé mohli vyrazit na trasu s přespáním. Plány na to, kdy přesně a kam pojedeme se mění dost rychle a dost často, takže skoro až do poslední chvíle netuším, kam že to vlastně cestujeme i když je to jenom na jednu noc. Já od přírody nejsem velký plánovač a tak mi jenom obyčejné balení na dovolenou (třeba na tu vánoční) dává dost zabrat, navíc teď, když budeme fungovat v něčem jako je obytňák, no ale tak nějak se s tím musím popasovat.
V sobotu ráno se zdá, že je vše připraveno a můžeme vyrazit. Cílová destinace je ZOO Olomouc, s vybraným místem na přespání někde poblíž. Na tohle plánování je Tom opravdu machr – aspoň pro mě. Nevím, možná mu to dá zabrat stejně jako mě to všechno vymyslet a naplánovat, ale když jsem občas pro nás chtěla vymyslet výlet třeba na motorkách, sežralo mi to neskutečně času jenom dostat ten nápad, kam bychom vlastně mohli jet a ještě nějak smysluplně promyslet tu trasu. Jsem mu tak většinou vděčná, že se tím zabývá. A jako bonus to mám ještě s překvapením, kam všude jedeme a tak.
Už po cestě tam jsem hned odhalila několik nedostatků s ohledem na výbavu. Jako co jsem nevzala a hodilo by se nám to, ale utěšovala jsem se tím, že tu jednu noc prostě zvládneme a až pojedeme za čtrnáct dnů na tu dovolenou, budu už mnohem lépe připravená.
Zážitky ze Zoo snad popisovat nemusím i když já tam chodím ráda, hlavně k vůli některým zvířatům, takže už jenom to, že jdeme do Zoo mi udělalo velkou radost. Mezi přesunem Zoo – centrum Olomouce jsme se rozhodli vyzkoušet funkčnost autíčka co do přípravy kávy. Což bylo naprosto super. Sice chvilku trvalo vybrat vhodné místečko, ale bylo to bezvadné, moct si jenom tak zastavit, v klidu si uvařit vlastní kávu, dát si cigáro a relaxovat. Tahle pohoda mě na tom celém bavila asi nejvíc.
Po návštěvě Olomouce jsme zastavili na parkovišti, které bylo vzdálené pár kiláčků. To nám opět vybral Tom, jako místo vhodné k tomu, kde bychom mohli setrvat přes noc. Sice klasické parkoviště, ale podařilo se nám najít hezké místo blízko vody – takové skoro pro rybáře. Ryby jsme sice chytat nehodlali, ale bylo to tam fajn. Ovšem co nevidět se ukázalo, že až taková hitparáda to není. Neustále tak korzovali nějaké auta, protože se tam lidi nejspíš jezdili učit řídit a procházeli skoro davy poměrně mladých lidí. Tom tipoval, že v přilehlé hospůdce bude nejspíš nějaká „tucárna.“ Později se ukázalo, že místní mládež chodí zřejmě k vodě kouřit a pít, aspoň to tak při bližším zkoumání vypadalo 🙂 Nakonec jsme teda přeparkovali a zastavili na kraji vjezdu na pole, kde byl naprosto optimální plácek.
Dokonce i to počasí se na večer umoudřilo. Nepršelo, přestal foukat celodenní protivný vítr a mohli jsme si udělat hezkou procházku kolem místního rybníku. Ten byl – jak se později ukázalo podle cedule – sice jezero, ale nám to bylo vcelku putna. Já vodu miluju a procházka byla prima, takže spokojenost. Dalo se posedět i venku i když samozřejmě za přítomnosti komárů, ale nebylo to zdaleka tak hrozný jak bych čekala.
Na tu první noc jsem byla fakt zvědavá. Jak to zvládneme my a taky naše postel. Dopadlo to ale myslím nad očekávání dobře. Tom je v nevýhodě, i doma vstává hrozně brzy a teď ho navíc ještě bude rušit ranní světlo. Ovšem proti mě má výhodu s usínáním … spí většinou sotva se dotkne hlavou polštáře, takže zatím co už v poklidu oddechoval, já v hlavě přemítala nad tím, co všechno by se nám mohlo přihodit. Samozřejmě jsem sama věděla, že jsou to tak trochu iracionální představy, naštěstí zamčené auto mě dokázalo poměrně spolehlivě uklidnit. Párkrát za noc jsem teda procitla, napřed tím, jak mi trochu bylo chladno, takže jsem přes sebe poměrně brzy přehodila ještě deku, ale to už naštěstí byla dostačující tepelná vrstva. Trochu mě bolely záda, což nevím, zda způsobila tenší matračka nebo nezvyk spát na tomhle. Jinak pohoda. Tom podle předpokladu vstával brzo, takže jsem se mohla rozvalit a ještě v klidu si užívat toho vyhřátého pelíšku, což mi aboslutně vyhovovalo.
I u těchto ranních rituálů jsme odhalili pár nedostatků. Jako nachystané hrnky na kávu po ruce, ale bez vařiče a té kávy, na kterou už Tom zase nedosáhl – moje chyba, příště nám to snad půjde líp. Ranní káva a snídaně už teda probíhala v autě za poměrně vydatného deště a nedělní počasí nám opravdu nepřálo. Jinak jsem ale byla spokojená, jak nám to hezky šlo, všechno jsme zvládali, i to spaní bylo prima, takže já to opravdu můžu jenom chválit.
Domů jsme to vzali tak trochu oklikou, s naivní myšlenkou, že se třeba to počasí umoudří a podíváme se alespoň po přírodě, ale tentokrát už nám štěstí nepřálo. Takže jsme si později udělali opět jenom další zastávku na kávu a už jsme pokračovali směrem domů.
Výhodu i nevýhodu tohoto vidím v tom, že člověk po sobě musí „hned“ všechno sklidit, po vaření kávy, po obědě atd., protože moc nejde říct si, chvilku se zrelaxuju a pak to uklidím. Tak to většinou dělám doma, že si třeba dám veget po obědě a pak jdu teprve uklízetl. Tady je to jiný, zajedno se tam člověk moc „nepohne“ a za druhé když je to třeba jen zastávka na kávu, nedá se vyrazit dřív, než je to uklizené. Na jednu stranu ale zase výhoda, furt je tam pořádek a vše na svém místě, takže nejspíš to má svoje pro a proti. Největší omezení spatřuju v tom že nejsou kam dát chlazené věci. Což mi na jednu noc prakticky nevadí, spíš pro další čas (dovolená atd.), že se všechno takovéto musí kupovat čerstvé a k přímé spotřebě. Zase ale … pořád jsme v civilizaci a české obchody jsou otevřené prakticky pořád, takže… kde je vlastně problém.
Spousta věcí je pochopitelně o kompromisu a přizpůsobení se. My zrovna nemáme nějakého obra, abychom tam zcela bezmyšlenkovitě mohli tahat hromadu věcí na víc, takže všechno je potřeba tak nějak promyslet, na druhou stranu – což bude možná zkušenost spousty ostatních lidí – člověk zjistí, že mu opravdu stačí mnohem míň věcí, než si normálně myslí.
Já sama za sebe musím vyjádřit obrovskou spokojenost s tímto víkendem (pardon – až na to nedělní počasí) a upřímně přiznám, že na tu dovolenou se fakt strašně těším 😉
S HRANOU NA CESTÁCH 