Jak jste si mohli už dávno všimnout, jako ani trochu se mě nedaří nějak průběžně doplňovat blog. Nooo, to nevadí 🙂 Teda, mě to jako trochu vadí, ale to je prostě pořád něco. Každopádně – tenhle víkend se nám myslím dost vydařil – teda až na ten kemp- co už trochu naznačuje název a to mi přijde vyloženě škoda se o to jako nepodělit 🙂
Samozřejmě se dlouze rozmýšlelo, kam vyrazit. Jestli jako jenom tak někde se válet a jít třeba k vodě nebo co s tím. Důležité pro nás bývají takové ty další okolnosti, jako kam plánujeme jet další víkend nebo kde jsme byli ten před tím, přece jenom prachy doma taky netiskneme, takže je potřeba brát zřetel i na další okolnosti. Nakonec to dopadlo tak, že jsme to spojili s přátelskou návštěvou a jen tak na kávu si do Třince, kde máme známé nezajedeme, takže plán byl jasný…
V pátek po práci vyrazíme, dorazíme do kempu v nějaké „horní, dolní“, v sobotu povýletujeme a odpoledne se známými budeme grilovat a v neděli domů s nějakým tím výletem 😀 Ovšem standard – ne všechno šlo tak jednoduše a ne vše bylo bez problémů, ale ať jako zase nepředbíhám.
Už cesta tam byla vcelku horor. Vyjet jsme zvládli poměrně brzy i když ani to se neobešlo úplně bez problémů. Ale dobrý, jak sedíme v autě a rozjíždíme se, už to prakticky považuju za úspěch. V hlavě sice ještě asi milionkrát probírám, co máme a co jsme eventuálně zapomněli, ale hlavně si taky dost často vůbec nevzpomenu na to, co fakt nemáme a fakt by se to hodilo 🙂
Trochu nešťastně jsem zvolili delší trasu, která měla být ale o něco pohodlnější díky jízdě prakticky jenom po dálnici. Že to nebylo šťastné řešení se ovšem ukázalo dost brzy, takže po hodině a půl jízdy jsme pořád byli vlastně ještě v Brně. Tom mi sice několikrát navrhoval, ať si klidně čtu, že ta cesta bude tentokrát fakt na dlouho, ale odolala jsem. Sice nepatřím mezi ty jedince, co v autě číst nemůžou, protože je jim špatně, ale zase se ráda pokochám jízdou autem. I když v Brně to bylo spíše stání než jízda, ale holt i to občas tak vyjde 😀 Ne, že by další úsek cesty byl proti tomuhle až tak super. Komplikuje to různé zůžení, předělávka, dostavování mostů, úseků dálnic a celkově je to takové dost na hlavu, ale naštěstí neřídím a tak se fakt můžu jenom kochat a nemusím řešit otázky typu „ty vole nejedu už v proti směru?“ což mi párkrát prolítlo hlavou protože mi fakt nebylo jasné, jak na sebe ty jednotlivé úseky a pruhy navazují 🙂
Ať to zbytečně neprodlužuju… ta cesta byla fakt, že dlouhá a trvala vážně víc jak čtyři hodiny, takže mazec. Skoro bych řekla, že bylo dost úlevné dorazit do toho kempu, ale to by asi nebylo dostatečně výstižné.
Podle toho, co nám řekla paní do telefonu to vypadalo, že to místo je tam ideální. Jistě, místo tady bude, máme tady wc, sprchu, malý kiosek na občerstvení, ceny vypadaly taky v pohodě – takže vlastně ideál. No, což o to, místo to bylo hezké a byl tam příjemný klídek. jo a byl tam záchod, tím ale plusy toho kempu nejspíš končí. Spíš než kemp to bylo takové veřejné tábořiště a na takovém, když jsme byli v Jeseníkách, tak jim tam tekla aspoň teplá voda. To ovšem tady fakt nehrozilo. Voda ve sprše byla ledová a to jak v pátek večer, tak v sobotu odpoledne – to jsem ani do večera nečekala a šla to prubnout hned, když jsme se vrátili.
Na pokladně v pátek večer seděl nějaký poměrně dost zpomalený pán – to by si člověk tu útratu radši sám spočítal, než by čekal na něj – a ten ještě s ledovým klidem pronesl, že ten „stánek“ kde se dá aspoň něco koupit, ale funguje třeba jen hodinu denně a vlastně jen podle toho, jestli je tady ten dotyčný chlápek poblíž. Jinak kemp byl obsypaný karavanama, takže to vypadalo, že se tam pěstuje vlastně jenom takové to celoroční stání (rozuměj nám to tady patří a běda, jak přijede někdo „cizí“) a jen na konci jedné „uličky“ bylo vlastně volné místečko, kde mohl teda zaparkovat někdo, kdo přijel jen tak na víkend. No, dobrý, tak hlavně že tam pro nás bylo místo, to bylo v pátek důležitý. Nákup jsme si další den pořídili v Třinci, takže i tohle mělo řešení, ale popravdě jsem z toho „komfortu“ v tom kempu velkou radost teda neměla.
Abych to uvedla na pravou míru – nejsem podle mého nijak náročná. Sice neholduju nějakému přírodnímu stylu, ale ok, snesu pavučiny ve sprchách nebo pavouka na hajzlu a ani se tomu moc nedivím. Ale alespoň vlažná voda, jakási základní hygiena, zamykací toalety a doplněný hajzl papír bych si ve 21. století troufla považovat za standard. Ne proto, že by to mělo být všude, ale že když už někdo to zařízení označuje jako kemp a my za to platíme, chci za to nějakou službu. Pokud nejsou, můžu fakt spát na divoko a budu absolutně bez stresu snášet, že na záchod jdu do lesa a nemám se ani kde opláchnout…
Jinak to ale bylo absolutně skvělý. Nějakou zvláštní náhodou nám totálně skvěle vyšlo počasí. V sobotu jsem měli výlet na Trojmezí – tedy hranice Česko, Polsko, Slovensko, kde prodávali super skvělé domácí svačinky a my jsme samozřejmě neodolali. Ale tohle všechno jsme fakt nesnědli 🙂 Vtipný bylo, jak hned paní v občerstvení poznala, že nejsme od nich. Což se asi není co divit s ohledem na rozdílnost v nářečí 🙂
Příroda ale moc pěkná a mě se to teda moc líbilo. Jako bonus mě můj báječný muž vzal na bobovou dráhu. Na té už jsme byli na Lipně, ale pro mě zážitek, jako by mě fakt bylo deset let. Samozřejmě – jsem máčka – takže Tomovi nezbývalo, než jet se mnou na jednom vozíku, sama já nejedu 😀 Vtip až nevídaný prokázala jak paní v pokladně tak pán, který to tam „korigoval“. Paní na kase pravila, že ale jako je zakázané se za jízdy zbavovat spolucestujících a týpek při nasedání tomu dodal korunu… „Držíme se tu pravidla jedete dva, vrátíte se dva, žádné vyhazování manželek a milenek po cestě“ to mě jako vážně rozmesmálo.
prostě chaloupka… 
Trochu se už pak kazilo počasí, takže tímto končil náš zážitkový den. V Třinci jsme nakoupili a za mírných obav jak to odpoledne dopadne protože byla zrovna dest přeháňka se se odebrali do kempu čekat na známe až dorazí. Počasí jsme si ale nemohli přát lepší a měli jsme fakt štěstí. Bylo tak akorát na sezení venku, žádné velké vedro ani chladno. Jasně, zahříval nás nějaký ten alkohol, ale hlavně nepršelo. Zvedat vítr se začal až při jejich odchodu, takže jsme tak akortá zvládli sbalit to nejnutnější, sebe uklidit do auta a už nám bylo poměrně jedno, že se venku „žení všichni čerti“ jak se říká …
Ráno jsme pak vstali do trochu chladnějšího počasí, ale i ranní deštík se brzy rozplynul a tak jsme po sbalení mohli v klidu vyrazit na nějaký výlet a pak už konečně domů. Tam už byl plán jasný…. hrad Starý Jičín a Helfštýn – tam prostě musíme. No ovšem měli jsme pár zastávek navíc že. Například letiště, pak jsme si vařili kávu někde na parkovišti a smočili jsme nohy v Bečvě, protože to prostě jinak nešlo. Kdyby bylo tepleji asi bychom neodolali koupání. Helfštýn byl naprosto parádní, je to tam děsně pěkný a spousta věcí k obdivování. Jinak to trvalo o něco dýl, než jsme původně mysleli a tak návrat domů byl poměrně pozdní. Dorazili jsme kolem sedmé, takže než se vybalilo a tak, bylo rázem osum hodin. Ještě probrat fotky a už byl čas akorát tak na postel. 🙂
No nicméně musím říct, že tohle byl jeden z těch vážně podařených výletů a vždycky si říkám, že snad to jednou taky tak dokážu naplánovat, abych se fut jen „nevezla“ a neužívala si co vymyslí můj muž. Každopádně víkend to byl teda fakt na jedničku 🙂
S HRANOU NA CESTÁCH 