Mohlo by to znít, jakože startujeme nějaké závody, ale není to tak a název odkazuje pouze na start naší letošní (tentokrát výjimečně čtrnáctidenní) dovolené. Dost dlouho se nevědělo, kam vlastně pojedeme. Pokud nás už trochu znáte, tak víte, že to není u nás nic zvláštního 🙂 I když Tom je většinou ten plánovač a já se „jenom vezu,“ (obrazně a později i doslovně), nějaký plán nakonec přece jenom stanovíme. Letos bylo všechno nějak jinak a vlastně jediný cíl bylo to Polsko a mezitím výhledově nějaké destinace, které bychom chtěli navštívit, bez kompletního plánu, kde a jak budeme konkrétně spát, jak dlouho se tam asi zdržíme apod. Samozřejmě bez plánu by to dál nešlo a tak nakonec Tom spoustu času při zastávkách nebo po ránu trávil tím, že hledal, kde můžeme pohodlně zastavit nebo přespat.
Z Moravy jsme startovali v sobotu, 2. července, v 5.00. To moc veselé nebylo, ale naštěstí radost z toho, že jako KONEČNĚ JE TA DOVOLENÁ, zvítězila i nad tím, že jsme nebyli zrovna skvěle vyspaní. Navíc, o mě ani tak nešlo, protože jsem neřídila a mohla jsem si v autě kdykoliv zdřímnout po cestě – což by u Toma byl mnohem větší problém.
Ještě u nás jsme se radovali z toho, že není moc vedro (které panovalo před odjezdem tady) a že jako aspoň se nám dobře pojede. Tento čirý optimismus se však s postupem cesty vytratil. Po přejetí hranic s Polskem jsme si dělali přestávku na kávu a už to jelo…. ponožky, tepláky, tričko s dlouhým rukávem a v duchu jsem si jen říkala, no to zas bude kurva dovolená!
Ano vím, Balt je prý studený (to jsme od něj byli navíc ještě dost daleko) ale zataženo, mrholení a 15 stupňů, to jsem teda fakt nečekala 😀 No ale už jsme tam stejně byli, tak se nedalo nic dělat a já se začala pomalu smiřovat s tím, že si ten déšť vážně vozíme pro jistotu všude s sebou.
Polsky jsme se naučili hned na první benzínce u návodu na kompresor. Pravda, těm Polákům jsem moc nerozuměla, spíš sem tam něco, hrozně u toho totiž šišlají, ale při mega soustředění se z psaného textu dal poměrně bez problémů pochopit význam. Navíc u kompresoru člověk asi tuší, co by tak v tom textu mohlo být a že to není recept na bábovku. Jak funguje domluva s Polákama jsem nejlíp pochopila poslední den, kdy jsme v zábavním parku měli problém s náramkem ke skříňce a já jsem ve stresu Polákovi, co nám s tím došel pomoct, rozčíleně a v češtině vysvětlovala, kde je problém. Takže on polsky, já česky a kupodivu i tak evidentně pochopil o co mi jde. O zábavním parku ale až jindy 😉
Odměnou za celodenní jízdu a nepříliš hezké počasí nám byl večerní výhled u Visly, kde jsme nakonec parkovali. Dojet až na místo určení, kam jsme původně mířili, už se zkrátka a dobře fakt nedalo. Pravda, stálo nás to asi 300 km zajížďku, ale nedalo se jinak. Měli jsme nejenom krásné a i poměrně klidné místo, ale nakonec jsme si večer užili trochu sluníčka a samozřejmě taky nechyběl zábavný zážitek. Sotva jsme se totiž vyložili na okraj vody s kávou a sledovali, co se kde děje, na ten šup tam přistavil člun, z něho vyskočili tři týpci jako „vodní stráž,“ a za nima další frajer v poutech, který evidentně chytal na černo. Asi za dvě minuty tam byly benga, což mě fakt rozesmálo, protože Tom není zrovna milovník uniforem, takže jsem si to jen okomentovala s tím, že hodina v Polsku a už se sjíždí policajti 😀 Jinak já byla spokojená už tam, protože prostě voda!
Je zcela nevyhnutelné zmínit návštěvu polské burzy, kterou jsme při přejezdu navštívili v neděli dopoledne. Tom si to hned okomentoval s tím, že „no to tam zas nedojedeme,“ ale povedlo se. Nostalgicky si u toho zavzpomínal na zlatou éru takovýchto burz v Česku, kterou já nepamatuju – jsem na to prý moc mladá 😀 Největší neštěstí bylo, že jsme nemohli nakoupit všechno, co by se nám hodilo. A že tam toho měli!
Naše první zastávka u moře se konala v neděli v místě Sarbinowo (celou dobu tomu říkám Sabrinowo a až teď zjišťuju, že je to jinak). Zaparkovali jsme na parkovišti u místní „kolonády,“ kde se dalo parkovat buď přes den normálně nebo pak přes noc s odjezdem do 9.00 dopoledne, cena za noc 25zl. Na pláž to byly opravdu pomyslné tři kroky, takže jsem hned Toma popoháněla, jakože ať jde, že se tam musíme jít podívat.
Tentokrát jsem byla sráč, takže do té studené vody jsem první den fakt nevlezla, radši ani nechci vědět, kolik to mělo stupňů. Večerní procházka městem a po pláži se ale vyvedla a užili jsme si krásný západ slunce u moře. To bylo fakt hezký a byla jsem moc spokojená. Ne jako nutně s tím, že jsme měli romantičku na pláži, ale jenom koukat se na to moře jak si tam tak šplouchá, to byla prostě pecka.
Toma asi nejvíc mrzelo, že než jsme to obešli, najedli se apod., zavřeli nám kolotoče, ale jinak se mu tam snad taky líbilo 😀 No kdybych věděla, co nás čeká na závěr dovolené, asi sjedu všechny místní horské dráhy úplně bez keců 😉 Taky jsme u toho zjistili, že nejoblíbenější stánková pochutina Polska jsou ZAPIEKANKY, které tady (i jinde) měli na každém rohu. Ale aspoň jsme vyzkoušeli automat na prachy, o těch mi Tom už kdysi vykládal a já furt nevěděla, o co jde 🙂
A nejednou už bylo pondělí… a (překvapivě) zase hnusně … A tak když ráno nebylo kdo ví jaké super počasí, zdálo se nám, že je nejvyšší čas k přesunu a vyrazili jsme o kousek dál na volné stání kousek od pláže (místo na odbočce těsně za cedulí Lazy 😀 ), ale o tom zase až příště, protože tam jsme si taky užili svoje 😉
S HRANOU NA CESTÁCH 