„A je to tady,“ říkám si v duchu, když Tom doma ve vážné rovině nadnese téma, že bychom prodali HRANU. „Prej že tohle auto nám prostě musím vydržet dýl,“ ještě si pamatuju, když jsme ji LONI V LEDNU kupovali. „No jasně, to víš, že jo,“ směju se teď sama sobě, že bych na něco takového vůbec mohla „skočit.“ Copak svého muže vůbec neznám, že bych něčemu takovému věřila? I u osobáku, co máme pár měsíců, je schopný mi říct, že to už je nuda. Už to známe, mohli bychom pořídit něco jiného 😀
V případě HRANY to samozřejmě nebyly úplně stejné důvody a hlavní roli hrálo především to, že auto se nám zdálo obrovské a vozili jsme spoustu „vzduchu,“ a pro styl, jakým cestujeme, nebylo až tolik vhodné. Pokud to ještě nevíte, dost neradi totiž jezdíme do kempu 😉
Pokud jste už někdy kupovali auto, nebo se snažili to co máte prodat a zároveň obratem koupit jiné, tak asi tušíte, že to nebylo jen tak. Navíc! Všichni to známe – nabídky všude jsou, ale jakmile se člověk rozhodne, najednou všude spousta problémů. Auta záhadně dojdou, nebo se nevejdou do rozpočtu, nebo se nedaří prodat to auto, co už máte, aby se mohlo koupit jiné, nebo to auto nemá všechno to, co byste tam chtěli… A takhle bych v tom výčtu mohla pokračovat snad donekonečna. Jako bonus (to asi taky většina z nás zná), jakmile se člověk rozhodne, chce to realizovat teď, nejlíp ihned a ideálně, kdyby tak zítra druhé auto už stálo u baráku.
U nás to nebylo jinak! Od sepsání inzerátu, jsem doma neposlouchala nic jiného, než jaké auto teda koupíme. A to původně ani HRANA nebyla úplně v plánu. Jenže…! Jak jednou jezdíš s HRANOU a pronikneš do komunity lidí kolem těchto aut, už se ti z ní prostě nechce. Takže – nešlo to jinak – a bylo rozhodnuto. JEDINĚ HRANA! Samozřejmě klasika. Kde nic tu nic, kde vzít a nekrást, kde sehnat auto, které (i když s kompromisama) naplní naši představu a budeme na něj mít. Po večerech jsem doma poslouchala, co všechno by bylo super, co by se se kterým autem dalo dělat a to jsme ještě ani neměli prodané to stávající. Prostě jak se říká na Moravě: „ještě nestojí chlívek, ale už žereš škvarky bez chleba.“ 😀
Zdálo se, že zachránit to může PEŤA KORÝŠ, který nadhodil možnost koupit auto z Polska. Pochopitelně za jeho vydatné pomoci, protože těm pšonkům sice rozumíš, ale ne tak dobře, že by sis troufnul sám koupit auto. Nakonec to všechno nějak klaplo (což jsem trochu brala tak, že možná to auto bude teda v pohodě, když se to všechno tak hezky sešlo), že se podařilo prodat naši HRANU, domluvit podrobnosti a v neděli vyrazit směr Polsko na nákup dalšího auta.
No – nebylo to jen tak! Auto tak docela neodpovídalo stavu, který byl popisován, navíc ho prodával postarší borec (ještě se navíc jmenoval Damian) co přišel v růžové košili. Prostě „devadesátky forever.“ Díky Peťově polštině mohlo ale proběhnout vyjednávání o ceně a tu se nakonec podařilo natlačit na nějakou snesitelnou hranici. Samozřejmě pro nás, on možná tak spokojený nebyl. A výsledek?
MÁME HRANU II. 😀
Jinak ale polskou domácnost, kam nás týpek vzal vypsat papíry – to fakt nechceš. I když to byla spíš taková modernizovaná chata… Auto zvenku má opravdu dost much i když ten chlápek neustále dokola opakoval „to mała dziura,“ což mu samozřejmě nikdo nevěřil a kdo ví, jestli tomu věřil on sám. Vnitřek? Představ si, že vlezeš do maringotky ke kolotočářům, tak tak nějak to tam vypadá. Všechno oblepené vším možným, na poličkách přelepené hrany zlatou páskou, no prostě úplně přechází zrak. 😀 Postel jsem radši ani netestovala (i když nespím už druhý den ze stresu, že můj zadek bude větší než ten průlez na tu postel). O funkčnosti spotřebičů uvnitř, máme zatím taky mírné pochybnosti… ale jsme optimisti a tak si myslíme, že to dobře dopadne!
Závěr? HRANA II. je doma, máme z ní radost a pokud se nám ta první zdála, jako velké dobrodružství, tahle určitě nezůstane pozadu. Pozitivní zpráva snad je, že tažné lano na 5 tun už vozíme pořád s sebou 😀 😀
S HRANOU NA CESTÁCH 