Můj původní záměr, když jsem „vytvářela“ tuhle stránku s názvem „Holka na skútru,“ byl docela jiný. Měli jsme motorky a přišlo mi zajímavý o tom občas něco fajn napsat. Ovšem – z ničeho nic se to tak nějak změnilo a došlo ke zcela nečekané situaci. Je teda jasné, že když nebudeme jezdit na motorkách (které jsme prozatím opět vyměnili za auto), nebudu o tom ani psát, protože by to prostě nebylo aktuální a když už „tvořím“ něco jako blog, píšu o tom, co se zrovna děje.
Ať to ale má trochu hlavu a patu, zkusím na úvod popsat, jak to všechno vlastně bylo. Když se nad tím zpětně zamyslím, vlastně mě to ani moc nepřekvapuje, protože život po boku mého muž je tak trochu jedno velké překvápko a hlavně – neskutečná rychlost. Taková, že i já, která umím být docela splašená to někdy prostě nestíhám. Už jsem se s tím myslím ale vcelku smířila 🙂
Náš poklidný motorkový život narušil servis mojí motorky. Takže z holky na skútru byla rázem holka bez skútru a i když oprava trvala dýl, než se plánovalo, nebylo to rozhodně ani pro jednoho z nás důvodem se motorek na trvalo zbavovat. Počas nestandardní situace v Česku (karanténa, nouzový stav atd.) můj muž začal na proslulém youtube kanálu sledovat různé představby aut na obytňáky. Zezačátku to bylo dost nenápadné, napřed sledoval nějakého týpka, co si v zahraničí koupil enduro a na tom tam jezdil – než si začal stavět obytňák. To mě teda moc nebavilo, ale tak občas jsem kousek zahlídla, omrkla, jak je daleko, ale byla jsem pořád docela v klidu.
Pak jsme narazili na ty dva šílence, co točí videa a přispívají na FB na stránce Život v dodávce. Teda – můj muž na ně narazil. Po chvilce se ale i moje „občasné mrknutí“ na to, na co zrovna kouká, změnilo už ve standardní sledování těch videí. Jak stavěli to auto, jak vyrazili na cestu atd. atd. No, něco už na mě bylo celkem dost náročné a ne do všeho bych se pouštěla, nicméně představa narvat všechno co máš do dodávky a prostě odjet byla super. Nutno přiznat, že v takovém rozsahu si to samozřejmě dovolit nemůžeme.
Můj muž to samozřejmě různě komentoval, co se mu líbí, z čeho je nadšený, pořád jako hele kupme mondeo, v tom bychom se pohodlně vyspali, ale já jsem jako tomu pořád nějak nepřikládala tak docela význam. Ovšem, po shlédnutí nesčetně počtu videí (nebyl pro nás problém zvládnou dvě, tři po sobě) jsem prostě ke svému vlastnímu překvapení jednoho dne prohlásila, že to auto prostě fakt potřebujeme 😀
Těžko říct, zda to byl promyšlený tah mého muže nebo to bylo dílem náhody a ani on nečekal, že se pro to nějak nadchnu, každopádně stalo se. A protože život je krátký a časem by se plýtvat nemělo (ano, kdo z nás to občas nedělá), tak jsme během snad ani ne jediného víkendu, ale dalo by se říct během jediné hodiny rozhodli o tom, že motorky prodáme a koupíme auto, které předěláme na takový „mini“obytňák. Mini píšu proto, že to není klasická dodávka a ani s ní nebudeme cestovat třeba rok v kuse. Bohužel, nemůžeme si dovolit mít dvě motorky a ještě to auto, takže rozhodnutí bylo ve smyslu „buď a nebo,“ protože jinak to zkrátka a dobře nešlo.
Během uplynulého týdne se nám teda podařilo sehnat prachy na auto (než se prodají obě motorky), koupit ho a i když zatím čekáme na technickou, než začne přestavba, už teď se pohybujeme v zajetí toho, jaký koupit vařič, sehnat stan k autu – jako kdyby náhodou protože jeden nikdy neví, zjistit jak sakra vyrobíme to spaní a milion dalších jiných věcí.
No a mě holt nezbylo nic jiného, než předělat stránku i blog, když se teda ze dvou kol vracíme zase na ty čtyři 🙂 I tak doufám, že skútraři, kteří si třeba přečetli můj jediný článek o motorce nám zachovají přízeň a najdou se třeba i noví čtenáři, ať už z jakékoliv skupiny 😉
S HRANOU NA CESTÁCH 