Měsíc: Květen 2021

Ne, že bych byla ten typ člověka, co jak vidí rozhlednu, nutně musí vylézt nahoru. Podotýkám, že obzvláště konstrukce ze dřeva, co vypadají, že co nevidět spadnou nebo z kovu, skrz které je vidět až dolů, mi nedělají tak docela dobře. Nicméně ty rozhledny máme docela v oblibě. Což teda v mém případě rozhodně neznamená, že se nadšené hrnu nahoru a tam obdivuju kam až je vidět. No, kam až je vidět sice obdivuju, ale většinou tak trochu visím buď na zábradlí, případně na Tomovi a v některých případech se až skoro odmítám pohnout z místa. Například taková rozhledna „Na Podluží“ v Novém Poddvorově je přesně tento případ. Ale abych to vzala trochu postupně.

Nápad na tento článek se zrodil nějak sám od sebe, když jsem se přidala do skupiny „Milujeme rozhledny.“ Při tom, jak sama uvádím, není to tak, že bych v tom odjakživa měla zálibu. Ale pár rozhledem už jsme navštívili a tak jsem si říkala, proč nenapsat taky něco pro milovníky rozhleden.

Rozhodně nepatříme mezi nějaké bláznivé turisty, naopak si vzpomínám výšlapy, které byly skoro nad moje síly. Například takové „Dívčí hrady“ na Pálavě, to byl opravdu masakr. I tam je ovšem výhled, který vám asi tak stonásobně vrátí to utrpení při tom výšlapu nahoru.

Když jsme s mým mužem začali objíždět a objevovat tady ty různé destinace, tak v tom asi nebyl konkrétní smysl soustředit se na rozhledny. Nejvíc to asi odstartoval jeden motorkový výhled, kdy jsme ty rozhledny po cestě měli asi čtyři. Tenkrát se mi to moc líbilo a i když některé byly pro mě až moc vysoké a některé zase vratké (obzvlášť, když vaše zlato stojí dole a nenápadně drcá do té dřevěné konstrukce, aby se celá hýbala), ale přesto mi tenhle výlet utkvěl v paměti s tím, že ten byl opravdu vydařený.

Mě od té doby ty rozhledny docela drží. Za jedno to na motorkách byl vždycky dobrý cíl té cesty a za druhé je z nich opravdu skvělý výhled.

Hodně se mi líbila například rozhledna Slunečná, i když na tu jsme se teď nedávno vrátili a výhled je tam sice krásný, ale trošku jsem z ní byla nervózní. No asi to umocnil i nápis „vstup na vlastní nebezpečí“ což mě pokaždé způsobí opravdu lehkou paniku. Zas tak moc ty výšky ráda nemám. V průběhu času jsme motorky vyměnili za miniobytňák, takže jsme třeba spali pod rozhlednou Nedánov. Což bylo moc dobrý i když na rozdíl od děsu z výstupu na rozhlednu jsem měla děs z toho, že to můj muž chce realizovat v noci. On občas mívá (aspoň pro mě) takové super skvělé bláznivé nápady. O to víc je má v oblibě možná proto, že mě tím sem tam způsobí tak trochu infarktový stav. Ale zatím se nenechávám odradit 😀

Za poslední dobu je nejlepším zážitkem asi skvělý nápad jít ráno na východ slunce na rozhlednu „Velká Deštná.“ Podotýkám, že na Silvestra. To byl nápad fakt k nezaplacení. Nutno přiznat, že Tom je v tom nevinně. I když to nakonec byla docela spolupráce. Nápad nám vnukl soused, co nedaleko nás spal v jiném obytňáku – že to ráno půjde s děckama. Tak jsem se toho hned chytla, že to by jako mohlo být super, ale že určitě nevstanu a že mě Tom musí vzbudit. Takže ve spolupráci jsme to dali. Já bych nevstala a Tomovi se sice vůbec nechtělo, ale nakonec mě vzbudil a šli jsme. Jako výšlap super, rozhledna krásná, ovšem výhled nulový a navíc tam ještě děsně foukalo. Nevadí, po cestě zpátky se nám to rentovalo aspoň krásným výhledem na polskou stranu. Východ slunce mě sice mrzel, ale aspoň jsem sama před sebou byla za frajera, že jsme tam šli ráno. Mimochodem ten Silvestr nás stal opravdu hodně sil. Byť mi to v daný moment ani nepřišlo, tak jsme toho nachodili hodně a ten návrat domů 1. 1. 2021 byl opravdu vyčerpávající. Tím ale odbočuju….

Teď jsem – aspoň já osobně – už ve fázi, že ty rozhledny přímo vyhledávám. Když někam jedeme na delší dobu, už se rozhlížím, kde je jaká rozhledna, kterou bychom mohli navštívit. Kdo by si myslel, že se moje stavy zlepšily, tak ani ne .. pořád se zarytě přidržuju zábradlí, opatrně našlapuju a v nejhorším visím na svém muži jako klíště … pořád mi ty výšky nedělají tak docela dobře. Faktem ale je, že jsem nakonec vlastně spokojená, že jsem viděla zase další krásné místo. A že jich tady po tom česku je !

Však to znáte: „První máj, lásky čas … “ ne, že bychom si u nás doma nějak extra potrpěli na tradice, to snad ani ne, ale přece jenom jsou věci, u kterých tak trochu děláme výjimku. Například takový 1. květen a profláknuté políbení pod rozkvetlým stromem se nám zdá docela dobrý. Nutno přiznat, že v poslední dobou není výjimkou, že se ten rozkvetlý strom nedá prakticky najít. Tak jsme si v sobotu vyrazili alespoň na kávu – spaní v autě se tentokrát z pracovních důvodů nekonalo – a pří té příležitosti jsme měli v plánu najít ten rozkvetlý strom. A samozřejmě – jak už to tak u nás bývá, o zábavu nebyla ani tentokrát nouze 🙂

Sice jsem podala doma návrh, kam bychom si na tu kávu mohli zajet, ale už po chvilce cesty jsem usoudila, že tento návrh nebyl přijat. No nevadí, však kávu si můžeme dát kdekoliv. To jsem si ještě myslela, že alespoň Tom ví, kam jedeme. No nevěděl, takže jsem se nechala překvapit jak to dopadne. Obvykle to totiž probíhá stylem: „tak co, doleva nebo doprava.“ „Tak jeď doprava,“ odpovím já a schválně, ja myslíte, že to dopadne? Pochopitelně, že jedeme doleva… čili pak mi zákonitě přijde, že ty dotazy jsou naprosto zbytečné 😀

Místo jsme si vybrali hezký. Od domova nijak extra daleko a krásný výhled z kopečku u vinohradů. Morava je prostě a jednoduše krásná. Trochu jsme se obávali, aby hned v zápěti za námi nepřikvačil místní vinař a buď nás uplně nevyhnal nebo tam aspoň nezačal kdo ví co pracovat. Naštěstí to alespoň chvilku vydrželo a byla tam opravdu pohodička. Dokonce ani kolem nejezdilo nějak moc aut – cesta tam vedla sice jen taková boční, ale přece jenom kolem vinohradů.

To se později samozřejmě změnilo. Ještě před tím jsme se po cestičce plné těch malých pichlavých kamínků stihli projít bosky. Prý že „pojď, dáme si to na Kluse.“ 😀 no to jsme si teda dali, ale jako popravdě mi to nějak extra dobře na ty chodidla nedělalo. Asi je to zdravý a dobrý na prokrvení, ale jako moc často to asi dělat nebudu. Rady ve stylu: „ale miláčku, musíš si rozložit tu váhu“ jsou pro mě v těchto případech zcela zbytečné, takže napříště se projdu nejspíš jenom tak v trávě možná 😀

Vzápětí dodrncalo nějaké takové auto skoro podobné našemu. Z něho vyskočil pán, který říkal, že mu nepřekážíme, že jde sadit dýně 😀 v pohodě, šel na vedlejší vinohrad/pole, takže jsme se nijak nevzrušovali. Za ním přijelo další auto – osobák teda v trochu lepším provedení a z něho vylezl další chlap, paní a dvě děti. Ještě jsem čekala, kolik vyskáče psů, ale to se naštěstí nedělo. Nutno přiznat, že té práci teda moc nedali. Ne, že bych to nějak extrémně pozorovala, ale na to, že pán říkal, že tam jdou cosi sadit, tam moc dlouho nepobyli. Korunu tomu nasadil chlápek, co se vyklonil z okna projíždějící tatrovky, která tam přibrzdila a řval na mladšího chlápka něco ve stylu: „tak o ty hrabě ses mohl opírat aj doma, tos nemusel jezdit na pole.“ Což mě poměrně dost pobavilo. Na to konto, se celé tohle osazenstvo posbíralo a zase odjelo. Nevím, asi se jeli o ty hrabě opírat dom 😀

Když jsme se rozhodli, že už relaxu bylo dost a sjedeme to teda domů a cestou si dáme zmrzku, vzpomněl si můj muž, že je potřeba dostát tradici a políbit mě pod rozkvetlým stromem. Jak jinak, než že si k tomu vybral ten nejpříhodnější moment. Takže po cestě dolů z kopce najednou zastavil a zabrzdil auto (ano vprostřed cesty). Stabilita našeho zabržděného auta takhle v kopci teda nic moc, takže jsem se s obavama ptala: „ale neujede nám to že ne?“ „Ne, však jsem vytočil kola.“ 😀 Tak k tomu se nedá snad ani nic doplnit.

Nutno přiznat, že políbení pod rozkvetlým stromem proběhlo bez újmy na zdraví jak našeho tak našeho auta. Scudo vydrželo minutovou zastávku po cestě z kopce i když nebýt těch vytočených kol kdo ví, jak by to dopadlo. Oslavili jsme to točenou zmrzkou a spokojeně jsme se vrátili zase domů. Samozřejmě jsem hned projevila nespokojenost nad tím, že můj muž je už krásně opálený a já mám na sobě sotva lehký náznak toho, že jsem někdy potkala slunko – no holt nemám dělat v kanceláři, jak mi bylo doma doporučeno 😀