Když jsem překřtívala tenhle blok z „holky na skútru,“ na novější verzi „dokud nás stk nerozdělí,“ přišlo mi to celkem trefné, v našem případě nejspíš i pravdivé a taky trochu vtipné. O několik dní a spoustu zážitků později si říkám, že jsem to možná měla nazvat „hlavně, ať to přežijeme,“ protože bych ani ve snu nevěřila, kolik „útrap,“ nás na cestě za naším miniobytňáčkem ještě vlastně čeká. Pokaždé si ale v duchu řeknu, že jsme už zvládli mnohem horší věci, takže rozhodně doděláme i ten obytňák 🙂
Naše nové staré autíčko prošlo zdárně technickou k údivu nejspíš nejenom našemu ale i toho technika, který to kontroloval, každopádně důležitý je výsledek, takže jsme byli spokojení a konečně se zdálo, že se můžeme pustit do práce. Ovšem chyba lávky …. hned na první dobrou si můj muž klekl v autě na šroub, čímž si udělal tak trochu díru v koleni, kterou jsme sice nemuseli šít, ale hned jsem si pomyslela, že to jsme teda nezačali zrovna nejlíp.
Aby toho nebylo málo, tak následovala noční návštěvou pohotovosti, kde si k mé hrůze nechali mého muže a jeden z prodloužených víkendů tak strávil ve špitálu. Což sice nesouviselo s tou dírou v koleni, nicméně nebylo to něco, s čím bychom zrovna počítali. A tak ustala činnost kolem auta alespoň na několik dní …
Jako další krok jsme sehnali podlahu … což bylo super a v mnohém se nám tím ulehčilo, alespoň co se týká té práce kolem. Pak jsme zase přeobjednávali nářadí, co bychom potřebovali, protože tam kde bylo objednáno byla dodací lhůta snad měsíc – no potěš – naštěstí nám vrátili prachy a do pár dní bylo doma to co jsme potřebovali. Několikrát jsme navštívili místní hobby market – který je teď zřejmě v kurzu vzhledem k neskutečným frontám, které nás tam zastihli – ale i to jsme přežili.
No a když už to konečně vypadalo, že máme vše potřebné k výrobě toho co bychom chtěli, měli jsme připravenou podlahu s linoleem atd., narazili jsme na trochu jiný problém … že to s tím dřevem nebude jenom tak…
Větu: „sice jsem to ještě nikdy nedělal,“ slýchám poslední dobou docela často, ovšem jsem zvyklá svému muži věřit a většinou ani tahle věta neznamenala, že by něco nezvládl, takže jsem se zprvu vůbec nevzrušovala a popravdě jsem tomu nevěnovala ani žádnou zvýšenou pozornost. (Což bylo ostatně stejné v případě tvrzení, že má určitě teplotu před tím, než jsme jeli na tu pohotovost … asi bych tomu měla začít připisovat větší význam….)Ovšem později se ukázalo, že dřevo bude vskutku oříšek a vyrobit vestavbu, jakou bychom rádi, prostě nedokáže ani on – já už vůbec ne, pro mě je vyšší level už rovně něco ustřihnout, natož tak řezat 🙂
Takže aktuálně opět „stojíme“ a jsme ve fázi „hele mám někoho, kdo by to snad vyrobil.“ Což mi pro začátkem celkem stačí ke spokojenosti a jenom doufám, že to celé dobře dopadne a nebude to provázeno další tunou problémů. To by mě ale popravdě ani nešokovalo, protože pro jistotu máme ještě špatnou baterku. Špatná je zřejmě proto, že má nějaký odběr, ale jako nevíme jaký, takže prozatím nemůžeme dát ani novou, protože by se opět vybila….
V duchu si říkám, že snad nám útěchou za ty počáteční trable bude nakonec úspěšně dokončená vestavba – i když s cizí pomocí – a hlavně hromada těch zážitků, které nás čekají na cestách, ale abychom k tomu hlavně ve zdraví došli 🙂
S HRANOU NA CESTÁCH 