Opravdu mě nenapadl originálnější název, než takový, co by tento článek spojoval s tím přechozím. A protože není vlastně až tak důležitá ta dovolená jako taková, ale vlastně i to auto, cestování a hlavně přebývání v něm, tak jsem se rozhodla, že to dneska vezmu trochu po praktické stránce a budu se věnovat spíše tomu, co přímo souvisí s tím autem, než tomu, kde všude a jak jsme byli 🙂 o tom třeba zase příště.
Už jsem minule tak trochu předeslala, že nejsem zrovna super plánovací tip. Ano, nejsem a myslím, že můj muž by vám to zcela jistě porvrdil. Sbalit se na týden je pro mě problém i „normálně“, natož tak při tomto způsobu cestování a navíc ještě počítat s věcma na přípravu jídla atd. atd. Prozatím se ale ještě utěšuju větou „trénink dělá šampiona“ a doufám, že se v tom časem zlepším.
První noc jsme trávili tak trochu na divoko, ale díky tomu, že jsme nocovali u sestřenky za chalupou to nebyla tak docela pravda. Mohli jsme si totiž tak docela pohodlně zajít na záchod a vysprchovat se, o přísunu jídla, které jsme nemuseli vymýšlet a vařit ani nemluvím. Takže vlastně ofiko první noc a ráno „na divoko“ bylo až to další. Nocovali jsme kousek od Hluboké. Tom nám tam vybral nějaké místečko, které bylo dostatečně pohodlné pro naše účely. Zrovna teda po chvilkách pršelo, ale nebyla to zase nějaká extra katastrofa.
Zatím se nemůžu pyšnit nějakými super pokrmy z obytňáku 🙂 Doma normálně vařím a snad bych řekla, že ani nejsem nějak „hrozná kuchařka,“ ale tady to ještě nemám tak docela zažité. Jako první chod jsem nám teda k večeři připravila gulášovku ze sáčku. Což si můj muž hned zdokumentoval a taky počítám s tím, že to co chvíla budu mít na talíři, protože jídla „ze sáčku,“ to je jeho oblíbený vtípek na moji osobu 🙂 Nutno ale říct, že se ta polívka v tom počasí vcelku hodila a přišla i k chuti.
Moc mi teda nepasovalo v takovém počasí umývání nádobí. Rozhodně nejsem žádný puntičkář, ale v takovémto prostoru a podmínkách určitě nechci umývání nádobí nechávat až na potom, takže to radši dělám hned. Po kafi je to jasný, Tom a jeho klasický turek, to prostě nesnese odkladu, protože už při první cestě jsmě měli kufřík od nářadí politý lógrem a to fakt nechceš 😀 Takže když to jde, prostě umývám a to nejlépe hned. Jsem pak sama se sebou spokojená že nám tam nenechávám binec a máme všechno hezky sklizené tam, kde to bylo 🙂
Ze začátku jsem docela bojovala s tím, co jsem si kam dala. Jakože budu potřebovat to a to nádobí, nebo lžičky, tak si je nedám zpátky do krabičky, ale hodím je jen tak do boxu, ale pak jsem je zase nemohla najít. Můj smysl pro systematičnost – který prakticky neexistuje – je teda pro tento způsob života dost nevhodný, ale jako peru se s tím po svém a ještě pořád naivně doufám, že zvítězím 😀 Musím ale říct, že jak postupoval týden, kdy jsem teda byli pak nějakou noc v kempu a nějakou zase na divoko, tak se mi zdálo, že se zlepšuju a nedělám už tolik „chyb“ jako ze začátku. Chtělo by to samozřejmě ještě potrénovat, ale snažím se u toho opravdu přemýšlet prakticky.
Tom se mi do toho neplete, většinou byl buď ve stanu před autem, nebo zalezlý na posteli, kam ho vždycky zaháním, abych si mohla vysunout boxy pod postelí a nezavazeli si při tom navzájem, přece jenom zas tak velký to auto není. Navíc mám velký zadek, takže se občas jdu otočit radši ven 😀 😀
Další praktickou věcí je teda asi spaní. Když jsem dost unavená, tak usnu okamžitě, ale některé noci to byl taky problém a sama sebe dokážu vyděsit naprosto iracionálním strachem, jestli by nám někdo v noci nemohl otevřít zadní dveře u auta, nebo by nějaká lesní havěť nebyla žádostivá zbytků jídla v kýbličku pod autem, třeba jako medvěd, nejspíš asi grizzly nebo tak 😀 no, většinou mě to ale pak přejde a prostě usnu. Rána si užívám, kdy vím, že jsem v přírodě, nebo slyším Toma jak si připravuje kávu (on totiž stává děsně brzo) a já ještě ležím. To je mi dobře, že nemusím vstávat – i když mě občas mrzí, že mě nevzbudí aby mě vzál s kávou někde k rybníčku, ale zase si říkám, že takhle mu dopřeju tu ranní samotu na kterou je on zvyklý a nenaruším mu ty jeho rituály 😉 Jinak mě trošku po ránu bolí záda, jak asi nejsem zvyklá na takový spaní i když jsem tento problém čekala spíš u Toma, takže zatím řešíme, co by se s tím dalo ještě dělat.
Protože nebylo zrovna kdoví jaké vedro, tak mě nijak extra nezatížila ani absence sprchování. Něco na akutní hygienu jsme měli – jako vlhčené ubrousku, nebo lavórek, pokud by to bylo nezbytné, ale jak říkám – nebylo až takové vedro, že by nám to přes tu jednu noc vadilo, že se prostě nesprchujeme. Pak jsme si to aspoň vynahradili v kempu – teda pokud jsme zrovna nebyli v takovém, kde jim v tomto ne uplně super počasí v pátek večer netekla teplá voda – no co se dá dělat.
Poslední co mě napadá co do praktičnosti a takových těch otázek stran tady toho je samozřejmě záchoď 😀 Jako nemám asi žádný extra problém s tím čůráním, ale tak to druhý je horší. Tam jsem jako trochu ostýchavá, takže nejlíp , když mi to vyjde někde, kde můžu jít v klidu na záchod. Jenže – poručte si že jo. Takže se holt musím překonat a naučit se to i mimo civilizaci. Pořád jako tak nějak řeším co s tím a kde je vhodný místo atd. atd. Když je to „za světla,“ tak to ještě jde, ovšem třeba večer někde v lesíku mi činí problém jako že se prostě bojím. Já vím, zní to asi dětinsky, ale prostě holý černý les a ještě málem nevidím na krok – to mi teda kdo ví jak dobře nedělá. Ale jako tohle tady zase nechci až tak rozpatlávat 😀 Holt s tímhle zatím jako bojuju, myslím, že můj muž s tím má mnohem menší problémy, než já, což by se ale dalo říct asi o všem.
Jo a ještě jsem zapomněla ten super předstan před auto. Ten jsme koupili od nějakých lidí, kteří ho používali. Tom nám k tomu sehnal super přísavky, kterýma to drží na autě a i když to teď stavěl i za deště, docela to vyšlo. Má můj obdiv, za to, jak to vždycky všechno vymyslí, ještě to navíc funguje a ještě to dokáže opravdu rychle udělat i když třeba zrovna prší. Mě v takových situacích většinou jde všechno hůř, všechno mi padá z rukou a jsem jak nějaké nemehlo. No a kdyby náhodou (to jsem psala v příspěvku někde), tak ke stavení stanu musí VŽDYCKY být pivo. Tak tam se musím taky polepšit 😀 Jinak je to naprosto luxusní a totální pohodička si takto ráno v kempu vylézt do „předsíňky.“ Na divoko samozřejmě stan nerozkládáme i když nám zabírá trochu cenného místa v autě.
Teď doufám, že jsem na nic zásadního nezapomněla. Ono je toho poměrně hodně, když to člověk chce nějak kompletně obsáhnout, což byl původní záměr, ale tak sama vidím, že si na některé věci vzpomenu až průběžně 🙂 samozřejmě budu ráda, pokud si to přečtete, přidáte komentář třeba zase s něčím svým apod., nebo se klidně i zeptáte, pokud by vás něco zajímalo. Tak díky, pokud čtete 😉
S HRANOU NA CESTÁCH 